Apokalyptický soundtrack k etnologovu propadnutí mocnostem pekelným. Toť asi nejvíce vyčerpávající charakteristika, jakou jsem schopen zplodit k tématu “nové album Hollenthon”. Koneckonců, již první zásek rakouské bandy pod velením Martina “Schilence” Schirence (Pungent Stench) si vysloužil záhy pověst absolutního kultu a alba bez pochyby převratného. Jeho následovník však vyráží vyzbrojen úchylným názvem With Vilest Worms To Dwell stejně neohroženě.

Což asi přivede pamětníky do stavu blažené paniky. Ano ano, mí drazí, je to ještě horší a sžíravější bahýnko nežli předtím. Atmosféra uhnívání, rozkladu a postupné ztráty soudnosti umocněna jest! Neuvěřitelné? Ale jděte - toto slovo zjevně Martin Schirenc nezná. Novinková fošna je totiž vskutku mnohem ničivější, monumentálnější, tvrdší a nepochopitelnější než Domus Mundi. Pořádně se přitopilo zejména zvukově. Hlavně ve stáji u kytar je téměř kremační vedro, neboť jejich zvuk došel do finálního stádia masité a hutné řezničiny, která si absolutně nezadá s jakoukoli hyper - extrémní sebrankou. Taktéž vokální aparát páně kapelníka dostal v novém zvukovém hávu takové grády, že mnohdy připomíná mixér na veškerou zbylou hmotu mozkovou. Řev jaký snad v přírodní říši nevyluzuje tvor pražádný.

Hudební náplň kotoučku s deliricky vyvedeným bookletem překonává vše co jsem si jen dovolil očekávat. Mohou orchestrální samply znít brutálně? Odpověď zvíte záhy po stisknutí play. Chórové výkřiky stíhají neuvěřitelná smyčcová staccata a prapodivné samplované instrumenty, jejichž jména bohudík neznám. Neuvěřitelná vzedmutí orchestrální masy pamatujeme již z Domus Mundi, ale to, co předvádí tohle těleso na novém albu, není nepodobno fenoménu Tsunami (suďte v úvodní Y Draig Goch).

Nemohou samozřejmě chybět ani roztodivné sborové zpěvy, pro které si Schirenc musí chodit do hodně podivných končin lidské mysli. A co je pro posluchače ještě horší - on je dovede smísit v ty nejexotičtější patvary a lektvary, které směle hrábnou až do hloubi útrob. Extatický mnišský zpěv je s ledovým klidem následován houslovým motivem s keltským nábojem. Keltský motiv přechází charakteristickými škuby do té nejkrvavější trasheřiny, která se nebojí ani kreatorovských meziher, kdy se nadržené kopáčky roštují, aby vzápětí odstartovaly schizofrenní sólový masakr (jak se děje ve Woe To The Defeated).

Při poslechu With Vilest Worms To Dwell nemůžet prožít pocity blaženého klidu, protože i v sebenevinnějším motivu je obsažen smrtící osten, ketrý vzápětí vyrazí na povrch (To Kingdom Come a vlastně jakákoli skladba). Může to být hitchcockovsky hysterické vyjeknutí smyčců, může to být děsivý Schirencův ryk, nebo bestiální kytarový var. Nejste v bezpečí ani na moment, Hollenthon surfují styly i hudebními kulturami, ale všemu, čeho se dotknou, propůjčí apokalyptický nádech. Strhující děj a vývoj jednotlivých kompozic garantuje dlouhé hodiny hledání a nacházení; talent složit písničku z mnoha vrstev, masakrózním metalem počínaje a chorovým partem konče, zdobí Hollenthon do počátku existence. Nenajdete předvídatelno, tuctovost, nebo grošový efekt. Cílem není posluchače udivit, ale spoutat a zdeptat. A to se tomuhle zářezu daří vrchovatě...

Když jsem totiž tohle album poslouchal, kráčeje půlnočním baldachýnem, měl jsem hromský strach.
Nebál jsem se úchylů, bál jsem se Hollenthon...